HRUŠKA
Tuhle sudově zralou hruškovici jsme udělali vlastně jen pro sebe, tak málo jí bylo. Ale nemohli jsme vám ji všechnu vypít, to by z nás byly zvířata.
Chtěli jsme se programově věnovat jablkům, což se nám zatím celkem daří. SUPERPOMMEAU frčí a jablečná brandy (kromě první vlaštovky) leží v sudech ve větším než malém množství. Hrušky jsme měli jako bokovku. Jenže ta jemnost jejich těkavek a složení cukrů z nich dělá ideální složku do našich likérnických skládaček, takže jsme jich nikdy neměli dost na samostatnou šarži.
V sadech, o které pečujeme, máme hrušní hned několik. Další nám rostou na Těšině, v aleji kousek za Turskem. Ne, nejsou to Williamsky, jsou to původní odrůdy na prastarých stromech, rostoucích vysoko k nebi. Jejich přezrálé plody v létě dopadají s čvachtnutím na zem, kde na nich hodují tisíce včel a vos. Něco jsme jim stačili sebrat.
Fermentace začíná už na stromech, protože právě vosy si nosí ve svém trávícím ústrojí kvasinky, takže nakusováním plodů je automaticky inokulují. Takhle divoká přeměna cukrů na alkohol je sice fascinující, ale zároveň je ji třeba extrémně hlídat, protože se ráda zvrhává. Po vypálení jsme mladé hruškovici dopřáli roční odpočinek v dubovém sudu po calvadosu. Ten mu dal aroma a ušlechtilou barvu. My už jsme to pak jenom stočili do láhví.
Soudek byl maličký, takže láhví jsou ani ne dvě stovky.
Obsah: 500ml
Alkohol: 43%