Uměle inteligentní gin
Loni na jaře si k nám přišli kluci a holky z firmy DATAMOLE koupit pár láhví. Zajímavá firma. Zabývají se vývojem aplikací na bázi umělé inteligence, ale předem si řekli, že nechtějí mít nic společného s analýzou velkých dat, která se týkají lidí. Že nechtějí těžit naše životy a zaplavovat nás tou nejvlezlejší reklamou. Místo toho pustili svoje vznešené kódy do zemědělství.
Na farmě Miller (tady za rohem) očipovali stádo krav a začali sledovat vzorce jejich chování. Zjistili třeba, že z počtu kroků jsou schopni na hodinu přesně určit, kdy krávě začne ovulace, což má nesmírný význam pro kvalitu inseminace. Nebo že ze vzorců dojivosti rozeznají, které dojnici hrozí zánět vemene. Prostě technika na pravém místě.
Začali jsme si povídat. O krávách, o bylinách, o lidských vztazích a firemní kultuře. Netrvalo dlouho a napadla nás stejná myšlenka. Co takhle pustit AI na výrobu alkoholu?
Tady je třeba říct, že DATAMOLE jsou hračičkové. Nesmírně je těší piplat se ve statistikách, rozebírat algoritmy a analyzovat patterny. Spolupracovat s nima je neuvěřitelně obohacující nejen technicky, ale i lidsky. Míra pozornosti, kterou věnují detailům, je až zarážející, ale ohromně nabíjející. Dohodli jsme se, že společně uděláme gin. Nebo spíš že ho udělá jejich algoritmus. Jenže algoritmus potřebuje data, to je jeho krmení. A krmení bylo na nás.
Na jaře a v létě jsme běhali po loukách a sbírali byliny. Každou zvlášť jsme vymacerovali a každou zvlášť vydestilovali. Máme destilát z oregana, z mateřídoušky, z aksamitníku, z máty, zázvoru, pelyňku, puškvorce, fenyklu, meduňky… Celkem asi čtyřicet různých bylin. Otevřel se nám svět, o kterém jsme toho tušili jenom málo. Když totiž děláte gin metodou London Dry, všechny byliny dáváte do kotle najednou a nemáte šanci ocenit jejich samostatné aroma. Teď se to na nás vyvalilo v celé kráse.
DATAMOLE si pronajali loď a pozvali na mejdan svých sedmdesát zaměstnanců. My jsme jim připravili jednodruhové destiláty a nechali je ochutnávat, hodnotit a tvořit myšlenkové mapy. To byla takzvaná první iterace. Všechno pak začaly chroustat počítače, vyplivly preferované kombinace bylin a jelo se nanovo. Druhá iterace. Pak třetí, čtvrtá…
Pro nás z toho vypadlo několik důležitých informací. Předně to byly chuťové preference dost velkého mezinárodního vzorku bytostí. Ale to podstatné tam vložily právě ony evoluční algoritmy. Do vcelku přímočarého hodnocení vpustily prvek náhodných mutací, chyb nebo třeba cimrmanovských úkroků stranou. Zkrátka, cosi, co příroda věnovala do vínku každého živého organismu. Tohle cosi stálo dokonce už na tom pradávnym rozcestí, kdy se první živé buňky rozhodovaly, jestli se budou dál rozvíjet jako rostliny nebo jestli si to střihnou cestou živočichů.
Na nás tahle třístupňová evoluce vyplivla recept. Ano, pak samozřejmě musí do hry vstoupit i boží prst, který praví: Ano, v tobě puškvorče, v
tobě se mi taky zalíbilo.
A výsledek? Ochutnejte sami…
p.s.
Pro nás je to jen jeden z dalších krůčků na fantastický cestě, která hledače vede záhybama bytí. Jak malí kluci se těšíme, co bude za další zatáčkou…