Kdo si tu nemeje nohy?
Jako kluk jsem jezdíval na pionýrák. Normálně stan, ešus, šátek a tepláky. K mytí tam byl takovej lavor, koryto, do kterýho se strkaly i nohy. Tomu se říkalo hygiena a tak to bylo pojmenovaný i na rozkazu dne. Rozkaz dne byl něco jako program. Jak se to u capartů stává, tyhle spojení se vám zafixujou na celej život. Hygiena, to pro mě byly ty nohy v lavoru.
Teď to vidím na rozpisu toho, co po nás chce stavební úřad. Hygiena je jedna z položek, vlastně jsem jí skoro ignoroval, protože nohy si meju pravidelně a víc jsem od toho nečekal. Omyl. Hygiena je osvětlení, hudba, kouření, větrání, topení a až nakonec to mytí. Stěn a podlahy hlavně. O nohou nikdo nic nepíše. Člověk by si řekl, že když chce mít takovej malej lihovárek, kde nebude mít žádný zaměstnance, že je každýmu buřt, jestli si tam bude svítit nebo větrat. Omyl. Je na to tabulka. Mnoho tabulek. Je na to zákon. Dlouhej. Říká se mu harmonizační něco s něčeho něčím.
Pak tam máme odpady, to pod ně patří taky. To je mi jasný, říkám tý paní na telefonu. To abychom nevypouštěli ty výpalky do kanalizace myslíte? Nebojte, my jsme domluvený tady s družstvem, že si to od nás vezmou. Máme dvanáctikubíkovou jímku, zrovna ji stavíme. Tam vám přijede hovnocuc, nasosá to a vyveze na pole. Vím, je to kyselý, takže to budeme neutralizovat vápnem. Jo a ty výlisky z moštárny? O ty se taky nemusíte bát. Soused má pár krav, to budou mít na přilepšenou.
Dosud velmi milá paní na druhým konci telefonu se začala zajíkat. Takže vy se chcete stát výrobci hnojiv a krmiv? Jaká další krmiva a hnojiva budete vyrábět? Počkejte, neblbněte, říkám jí. To jsou přece jabka. Normálně je podrtíte, vyteče z nich ta šťáva, tu my berem. Ten zbytek dáme sežrat dobytku. Omyl. Když to žere kráva, je to krmivo a vy jste jeho výrobcem. Pět tisíc kolek a půlroční řízení. OK. Detailní popis technologie. Cože? Rozdrtím jabka a vylisuju je. Ne ne. Typ lisu, lisovací zátěž, kapacita, výtěžnost, obsah něčeho v sušině, stopový prvky, těžký kovy, bacha na měď. Registrace výrobce k uvádění krmiv do oběhu. A tak dále. Výpalky jako hnojivo jsou stejná story. Tam je naštěstí v úřadu jedna hodná paní, která čte můj blog. Trochu to pomáhá, aspoň vím, že jí můžu zavolat a poplakat si, že fakt nevím, co mám ještě doložit a komu. Proč, na to už jsem se přestal ptát.
Končím telefonát s A4 plnou poznámek a odkazů. Neformálně ještě chvíli kecáme o tom, jak vlastně proces vypadá a takový ty banality, že výpalky musíme dodat na rozbor předem, takže ve chvíli, kdy ještě nemáme povolení k pálení. Aspoň že ty výlisky z jablek nechtěj vidět v dubnu. Přijeďte se podívat. Je to pěkná linka. Jabka to umeje, vyveze nahoru, podrtí, vylisuje. Jo? ptá se paní úřadnice. A co teda děláte s tou oplachovou vodou? No ta je v pohodě, namítám. Tam není nic škodlivýho. My bereme jenom jabka z nestříkanejch sadů. Che che, směje se mi. To asi asi děláte srandu, co? Ale helejte, poradím vám. Oplachovou vodu můžete prohlásit za pomocnou půdní látku, která vzniká v zemědělské prvovýrobě – to jsou třeba technologické vody při chovu hospodářských zvířat a jednoduchém zpracování rostlinných produktů, obsahují maximálně 1 % sušiny a 0,1 % dusíku. To je oplachová voda podle zákona 377/2013 §7 od2.
Já jsem taky pěkný zvíře, pomyslel jsem si. Jak se asi jmenuje ta technologická voda, když si umeju nohy? Protože to je koneckonců ta skutečná hygiena, ne?