JAK SI PŘEDSTAVUJETE JEŽÍŠKA?

Protože to je něco jako soutěž bramborových salátů v létě.

V Americe maj jasno. Maj tam Santu, ten má dobře padnoucí obleček (stačilo!) s milanem a řídí tirák s kofolou. U nás je to složitější. Máme Ježíška, kterej rozdává dětem dárky. Je zřejmě Ježíš, kterej je nějakej menší (proto ta zdrobnělina), takže asi jeho verze z doby, než začal dělat všechny ty zázraky. 

Já jsem jako malej nikdy o Ježíšovi neslyšel, takže jsem si představoval malýho kluka s ježčíma bodlinama místo vlasů. Ježek od Heleny Zmatlíkový tam měl napíchaný jablíčka, ten můj tam v klidu umístil sadu hopíků nebo nový kolo.

Dneska si ze všeho nejvíc přeju, aby už to pitomý období skončilo. Sem tam k tomu potřebuju nějakou tu láhev. Asi jako vy. Pár jich tu naštěstí máme, takže pokud máte dojem, že i vaši blízcí potřebujou něco k pití, uvolněte se a nechte se hýčkat našimi příběhy.

KARLA

Brouzdáme se odpolednem a naše košíky opisujou dráhu jak Foucaltovo kyvadlo. Zatím prázdný a nadržený na svoje naplnění lokálníma bylinama, jejich proutěný dna lehce šimraj o odkvetený trávy a kopřivy na rumištích podle cesty, aby je v zápětí vystřídaly laterální větvičky žloutnoucích akátů. Ty tu sice nejsou doma, ale v sudech na veltlín našly svůj potenciál ke zušlechtění krajiny.

Tady v Zázmoníkách navíc roste třemdava, která se umí sama vznítit - podle legendy jde o ten keř, ve kterým stál Hospodin, když udílel Mojžíšovi ty svoje rady. To je Exodus. Dej si to všechno dohromady - hrozny, byliny, akátovej sud, oheň - a máš recept na dokonalou reprezentaci lokálních chutí v kombinaci s uvědoměním ducha a jeho recyklovaný konečnosti. Recept na slast, který nikdy v životě nebudeš litovat, protože lituješ zpravidla jenom toho, co nikdy nezkusíš.

(následuje instrumentální mezihra)

​

Ale teď, než nám skončí letní den, máme za úkol ponořit se společně do zpustlejch vinohradů, úvratí a břehů lesa, kde budeme společně hledat otisky krajiny v její nahotě. O jeden úplněk později se pak vracíme na místo činu a dosbíráváme hrozny veltlínu, vlašáku, andré a nahážeme tam i kýbl podnožových plodů. Dělaj tam aromatiku a štiplavost, která nás moc baví. Na rok to všechno uložíme do sudu a v mezičase si hrajeme s etiketou o ženské energii.

Když děláte byznys s kamarád(k)ama, hrozí, že můžete přijít o ně, nebo o byznys. Ani jedno se s Karlou nepovedlo. Pořád nás pojí neobyčejný přátelství, který doufám přežije všechny naše vermuty.

LEGÁLŇÁKY

Vyrobit si vaječňáček není jen tak. Potřebujete k tomu daňový sklad, asi sto sedmnáct povolení, šest ohlášek, systém ORO, systém EMCS, systém osobních certifikátů a několik dalších systémů. Musíte složit několik kaucí, stát se osobou povinnou značit líh a přihlásit se ke spotřební dani. Pravidelně vítáte celníky, provozujete kamerový systém a obří úložiště dat. Děláte analýzy, rozbory, podáváte hlášení a doplňujete, co jste přehlédli minule. Studujete novely, biflujete vyhlášky.

Tolik část legislativy k výrobě alkoholu. No jasně, že si dneska každá druhá kavárnička vyrábí něco, čemu říká vaječný koňak. Je to legální? Není. Výroba jakéhokoliv alkoholického nápoje totiž musí probíhat pouze a jen v registrovaném daňovém skladu a může tak činit jen osoba povinná značit líh. A je úplně jedno, jestli si to mícháte z kolkovaných láhví nebo ne. Že jsou to náklady navíc? No jasně. Někdo ty daně platit musí, že jo.

My jsme ale držáci, moc nás to baví a navíc chceme udělat radost všem kámošům, babičkám a alkáčům maskovaným za mlsaly. Takže podstoupíme celé tohle kolečko a hýkáme blahem nad rychlostí a pružností úředního šimla. Pak zavoláme sousedům do Gelato není zmrzlina a oni nám vyrobí úplně luxusní základy. Jeden vanilkový, do toho nalejeme NØG!. Druhý pistáciový, do toho nalejeme kakaový spirit. Naučíme se pracovat s emulgátorem, což je bio sojový lecitin. Vezmeme si obří míchadlo na maltu.

A pak, když už si chceme dát volno, zavolají nám kluci ze ZeMě, že by chtěli taky trošku. Ale svýho, s tonka fazolkou, karamelem a kardamomem. Poučeni svými zdary kývneme a začneme znovu. Na ten se těšte za týden.