Jak přijely višně za náma

Když už jsme si vyzkoušeli, že třešně prostě nejdou sesbírat za normální peníze, vypravili jsme se za sadařem. Pan Miller hospodaří kolem Turska na spoustě hektarů a přímo ve vedlejších Holubicích má višňový sady. Sklízí mechanizovaně. Proč, to už jsme si řekli. Pak to naloží do bedýnek, bedýnky na traktor a traktor nám po troše snahy zajede až do dvora. Tady stojíme my. My, co jsme v životě viděli pohromadě maximálně metrák višní ve vietnamským ovozelu, máme najednou na dvoře tři tuny.

Epizoda II třešně final from WINEPUNK on Vimeo.

Z těch tří dnů si pamatuju jenom útržky. Bylo asi třicet stupňů ve stínu. Na rozpáleným dvoře nejmíň padesát a u pasteru, kde jsem byl většinu času, bylo určitě aspoň sto dvacet. Zdi statku krásně nesou tón, takže to svádí k halucinačním popěvkům. Prvnímu dnu vládnul Bach, druhýmu Pařížská šestka a třetímu chorovod.

Surovinu připravovali nadšenci venku. Povolali jsme zálohy. Zaměstnance nemáme, takže to byli kamarádi a kamarádky, často rodinky s dětma. Naučit třeba tříletýho kluka stříkat zahradní hadicí je hrozně snadný. Teda až do chvíle, kdy mu ji musíte vzít, protože už je pod váma dvacet čísel vody a začínaj vás brnět kotníky, protože někde probíjí zahradní zásuvka.

Znovu a znovu (kolikrát se nám to ještě stane?) se ukazuje, kde je blbost šetřit. Když bude mít farmář špičkovou kvalitu za 100% ceny a béčkovou za 70% ceny, nešetřete a připlaťte si za tu špičku. Protože když to neuděláte, devadesát pět procent času pak strávíte probírkou, protože ty plesnivky v tom mít nechcete. A ten čas jsou peníze. Zní to debilně, ale fakt je to tak.

Dobrá zpráva je, že máme sirupy ve famózní kvalitě. Šťavnatý a sladký jak cecek (do 100 litrů moštu jsme dávali 70 kg cukru a 4g kyseliny citronový). Horší zpráva (pro zákazníky) je, že ho první den ochutnal kamarád s hospodou a rovnou si dvě stovky láhví odvezl. No a pak tam budou ještě nějaký další dobroty. Ale jak říká Ludwig Wittgenstein: o čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet. Ja?