Jak jsme nejeli na třešně

Dali jsme předsevzetí pracovat s krajinou. Jít po ovoci stromů, který rostou bez ošetřování; využívat to, co by jinak padlo na zem a shnilo. V tom si rozumíme s klukama a holkama z Na Ovoce, která má podobný cíle, jen chce to ovoce zpřístupnit lidem. My ho chceme pro sebe a pak až tu kořalku lidem. Občas na tuhle partu slyším kritiku, že ukazujou na stromy, který někomu patřej a lidi jim to pak budou chodit rvát. Nemyslím si, že by to byl problém. Kdo chce jít na třešně, na třešně půjde. Appka mu jenom pomůže je najít. A pokud vím, stromy v databázi se vždycky objeví jen se souhlasem jejich majitele. Protože všechno někomu patří.

Poprosil jsem jejich Katku, aby mi dala tip na nějaký třešně okolo Prahy. Ne u silnice, ne zarostlý v lese. Založili bychom první kvasy k pálení a na podzim by pak vznikala třešňovice. Katka se vytasila s parádní třešňovkou v Uhříněvsi, která patří pod Výzkumný ústav živočišné výroby. Zavolej panu Kudrnovi, má to tam na starosti. Ano, ano, přijeďte si. Je to celej sad, povídá pan Kudrna. Jsou to vysokokmeny, je to volně přístupný. Když to budete chtít všechno, nechal bych udělat nějaký cedule NEVSTUPOVAT, jinak vám to oberou lidi.

Čau, nechtěl bys se mnou na třešně? Aha, jasný. Jo aha, odřel by ses. Dobře. Ahoj, nepojedeš ve středu na třešně? Co? Závratě? Aha, tak promiň. Nazdar, co takhle zajet ve středu do Uhříněvsi na třešně? V obchodě? No, taky je tam maj, ale tohle je v přírodě… haló?

Už vím! Sociální sítě! Hledáme česáče ovoce. Začínáme třešněma a pojedeme až do podzimu! Jede, dva, tři, deset retweetů. Mail ani jeden. Po týdnu jsem nakonec dal dohromady pět lidí, co by si rádi natrhali pro sebe a když budou mít dost, trochu nám pomůžou. Pane Kudrno, tak my bychom přijeli ve středu. Kolik myslíte, že toho tak nezkušenej česáč natrhá za den? Cože? Třicet kilo? Aha.

Tak počkejte, ještě se vám ozvu.

Kalkulačku a papír: Třešně od farmáře máme za 6 korun kilo (když vezmeme asi ty tři tuny) v horší kvalitě, za 9 korun v tý áčkový. Očesaný, chlazený, v přepravkách. Dovezou nám je před dveře moštárny a budou z Libčic, pár kiláků od Turska. Naproti tomu punk, to je jedna dodávka, šest lidí. Celej den budeme makat a každej nasbíráme třicet kilo. Kolik jim můžu dát za kilo, aby se mi to ještě vyplatilo? Čtyři kačky? Možná. Krát třicet, to máme sto dvacet korunek. No, na ulici to nenajdeš, ale že bych za to dělal celej den…

Jak je tohle možný? Jak je možný, že ovoce zadarmo je takhle drahý? Že spíš spadne na zem, protože nikdo nemá vůli ho očesat? Rozdíl je totiž v tom, co vlastně děláte. Pokud si chcete udělat domácí likér, zavařeninu, džem na palačinky na celej rok, vyrazíte tam s dětma a těch dvacet třicet kilo dáte. Po večeři se na to vrhnete, ve vaně to vypeckujete, dáte do sklenic a o půlnoci můžete zavařovat. Radost až na kost a ještě dáte fotku na fejsbůček, jak jste šikovný. Když ale potřebujete jet už jen v malinko větším, nemáte šanci. Největší podíl z ceny ovoce totiž tvoří ruční práce – česání. Souvisí to s tím, jak dneska vypadají sady. Pásy zákrsků, přizpůsobených pro strojový ošetřování i sklizeň. Bez traktoru na ovoce nelez. Jsme u kořene problému zemědělství. Aby se vám něco vyplatilo pěstovat, musíte toho mít hodně. Když toho máte hodně, bude to v podstatě monokultura a potáhne si s sebou všechny monokulturní neduhy. Šíření patogenů, takže postřiky. Ovoce je nízko, tráva vysoká, nesmí to vlhnout, takže herbicid.

Tlak na cenu a racionalizaci chápu. Lidi to chtěj levný, vy jim to levný dáte. Co ale v tomhle kontextu nechápu, je dotační politika EU, která to podporuje. Když už něco dotuju, logicky by to mělo být to, co si na sebe vydělává hůř, ale zase je to nějak lepší pro okolí. Návrat původních odrůd, který vydržej bez postřiku. Hluboko kořenící stromy, kde kořenovej systém snižuje erozi. Vysokokmeny, pod kterými se můžou pás ovce nebo kde se dá meziřadí rozorat a pěstovat tam zelka. Závěr? Na třešně jsme nejeli. Necháme si je letos přivézt v těch bednách a pokusíme se o převzetí sadu nebo o dlouhodobý pronájem tak, abychom majitele dotlačili k bioprodukci. Tlak musí bejt, že jo.