Dotace jsou svině, ale…

Někdy mi přijde, že dostatek peněz by teoreticky mohl vyřešit všechny problémy. Je to samozřejmě iluze, protože jako romantik vnímám peníze především jako překážku v cestě za prazvláštními sny. Ale stejně. Někdo vám nabízí, že vám něco dá. Zadarmo. Abyste mohli dělat to, co dělat chcete. To zní přece dobře. Nebo ne? Zní.

Hledám, kdo by nám s těma dotacema mohl pomoct. Je to pro mě změť pojmů a termínů, každou chvíli z toho vyletí nějakej ptáček a celý je to psaný zvláštním ptydepe, aby to na sebe nabalilo radící agentury. Tak si poguglím radící agentury. Pan František zní do telefonu mile, sídlí výhodně, domluvili jsme si schůzku. Je to zadarmo, takže neber to. Beru.

Pan František je velice milý. Hovoří sametovým altem a mám pocit, že má prodloužený řasy. Kouká se mi upřeně do očí, takže musím co chvíli uhnout a dělat, že si prohlížím něco strašně zajímavýho na bílý zdi jeho kanceláře. Napřed to vypadá, že tam nic není, ale úplně nahoře pod stropem je pavouk. To mi dodává trochu naděje.

Pozorně si vyslechnul (pan František, ne pavouk) náš příběh. Hodně snů, všude samý vize, málo kapitálu. Pak si vzal tužku a začal črtat schéma našeho budoucího uspořádání. Vy, pane Ondřeji, budete soukromý zemědělec. Čtyřicet vám bude až za rok, tak to stihnete ještě dotaci pro mladou krev. Budete prvovýrobce a budete ovoce prodávat tady panu Petrovi. Dostanete dotaci na pozemek, na traktor, na výsadbu, na propagaci a marketing.

Vy, pane Petře, budete zpracovatel. Budete kupovat tady od pana Ondřeje to jeho ovoce. On ho ale samozřejmě nemusí vypěstovat všechno sám. Jsou přece roky, že se neurodí. Mrk mrk. Dostanete dotaci na moštárnu, zemědělskou prvovýrobu, lokální produkci. Jo a přestěhujte se někam na sever Čech, to pak dostanete ještě na podporu zaměstnanosti.

No a celou tu vaši palírnu uděláme jako sociální podnik. Zaměstnáte tam papírově nějakýho člověka před důchodem, on moc práce neudělá, ale to nevadí. Nebo kluka z pasťáku, ale hlídejte si pokladnu, jo? A nebo bezdomovce, házet jabka do drtičky přece umí každej. Dostanete 85% všech nákladů a je to až do výše pěti miliónů. Dobře, my si to ještě necháme projít hlavou.

Slova pana Františka mi zněj v hlavě ještě když kráčíme ulicí. Pět miliónů. A traktor. A stačí jenom udělat si akreditovanej kurz Ministerstva zemědělství a mít jenom pět hektarů a zemědělství musí tvořit jenom 70% všech mejch příjmů a musí prokazatelně růst podle daňovýho přiznání. A Petr musí jenom rozdělit moštárnu a napsat ji na někoho jinýho a palírnu taky a já tam nesmím figurovat jako spolumajitel a musíme založit ještě dvě další společnosti a dělat jakože ten prodává tomu a ten zas tomu zpátky, já budu vlastnit kvasy, ale Petr mošty, sociální podnik je pak bude pálit a to se bude dělit mezi dvě další eseróčka, já to odkoupím zpátky od zpracovatele, budovy se přepažej protipožární stěnou, zkolaudujou se zvlášť a každá dostane jiný číslo popisný, protože technicky je budou vlastnit jiný společnosti a…

“Na to se asi vyserem, co?” Přeruší mi Petr tok myšlenek.
“Asi jo, hele. Tohle fakt nestojí za to.”
“Ale stejně. Těch pět mega. Víš, co by se za to dalo udělat krásy?