Příběh NØGINU

11. 11. 2021

Na jaře 2019 jsem za sebou měli osm pokusů o gin. Během nich jsme si ujasnili, jak se chová která ingredience a pak už zbývalo jen dopilovat recepturu, která byla postavená na líbivosti citrusů, aromatice koriandru a pryskyřičnosti jalovce. Jednoduchá a potenciálně atraktivní záležitost. Jalovec i koriandr jsme měli, takže úkol číslo jedna zněl: Najít dodavatele biopomerančů. Proč nutně bio? Protože to, co se do ginu dává, je pomerančová slupka, respektive ta nejsvrchnější vrstva kůry. Přesně to, v čem se v případě konvenční produkce koncentrují rezidua postřiků. Tohle v ginu prostě mít nechceš.

Našli jsme pana Olšáka. Dovážel bioprodukty ze Sicíle, provozoval v Mělníku posilovnu a všude možně měl automaty na pomerančové freshe. Vysvětlil jsem mu, o co nám jde a on se pořád mračil: Heleďte, nemějte mi to za zlý, ale já vám prostě nechci prodávat pomeranče jenom proto, abyste z nich oloupali kůru. To přece musí jít nějak vyřešit. Nechám si to projít hlavou. Vybírat kůru z těch automatů nejde, protože tam se do slupek automaticky stříká sanitační tekutina, aby nám to tam nehnilo.

Den na to nám volá znovu: Víte co? Já už to mám. Každej pátek a sobotu dělám freshe v Holešovický tržnici. Slupky házím do pytle a pytle pak do koše. Když je budete chtít, můžete si je vždycky v sobotu po poledni odvézt. A bylo to. Znamenalo to sice každou sobotu vyrazit do tržnice, ale to se na střídačku dalo vyřešit. Slupky se hromadily a v prosinci jsme mohli začít destilovat první gin. Jmenoval se G9.

Slupky se ale hromadily dál. Necháme si je do foroty, říkali jsme si. Ale když foroty bylo asi 300 litrů a my to furt chodili ochutnávat, napadlo nás z toho udělat drink. Trochu slupek jsme přidali na maceraci, ty tomu dodaly barvu. Pár hvězdiček badyánu, lehce medu. A pak trochu Kampotského pepře, co nám dovezl kamarád z Kambodže. Recept byl na světě a #CIRCULAR ORANGE šel do láhve.

Enter .pepper..field

Pár dní na to zvoní telefon. Volá někdo z firmy .pepper..field, moc je zajímá cirkulární pomeranč a zvědavě se ptá na to, kde jsme vzali ten Kampotský pepř, když ho oni jako jediní dováží. Aha, kamarád. Rádi by to ochutnali. Můžou se u nás stavit? No jasně.

Klára a David jsou původně z korporátu. Práce je nudila a odreagovat se jezdili do Kambodže, kde se zamilovali do plantáží s pepřem. Kambožani jsou prý nejusměvavější národ na světě. Jejich pepř je boží a ve srovnání s tím, co se tady nabízí, je to nebe. Co to takhle zabalit v práci a věnovat se pepři na plnej úvazek?

A tak jsou tady. Jejich marketingovou strategií je navázat na tenhle famózní pepř spousty dalších příběhů. Příběh farmářů, kterým pomůžou od úrody. Příběh vakuovaček, který jim dovezou, aby si mohli svoje výpěstky zakonzervovat a nemuseli se nechat odírat velkovýkupcema. Příběh fair trade. Příběh originál mlýnků na pepř z českého dřeva. Sušený maso s pepřem, mletý oříšky s pepřem, čokoláda s pepřem, pepřovej gin. Počkat, pepřovej gin? To zní jako výzva. Tisíc láhví? Tak jo, uděláme.

Než je gin na světě, jsou z nás docela kamarádi a kromě dalších zábav spolu založíme třeba dva sudy rumu. Počkat, vy děláte rum? A s pepřem? Jo, ale o tom zase jindy. V létě 2021 pak cestujeme s Petrem po Moravě a vybíráme si hrozny na nový vermuty. Když projíždíme Čejčem, napadne nás, že tady někde musí být ta čokoládovna, co s ní .pepper..field dělali. Jmenuje se Herufek. A jsme od ní asi sto metrů.

Enter Herufek

Michal Herufek je za pět minut naším průvodcem. Ukazuje nám svoji rodinnou čokoládovnu, výrobnu čokoládových lanýžů, melanžér a spoustu dalších úžasností. Pak se dostáváme k procesu nákupu kakaových bobů, jejich fermentaci a pražení. Tady je pražička. Tady se z těch bobů odlupují slupky. Ty dáváme tady do těch pytlů. Počkat! Odpad? Zasvítí nám cirkulární oči. Michale, ty bys nám tyhle pytle dal?

V následujících týdnech se pokoušíme o extrakci a destilaci kakaových slupek. Využíváme Petrovo vzdělání v organický chemii, vakuum, děličky tuků a další fígle, aby se nám do výsledku nedostávalo kakaový máslo, kterýho jsou slupky plný. Nakonec se nám to daří a výsledkem je destilát, vonící jako čerstvě zalitá horká čokoláda. Z toho aromatu si sedáme na prdel.

Když se pak staví Klára s Davidem s tím, jestli jsme ready na další ročník .pepper..ginu., snažíme se je přemluvit, aby to nemusel být gin. Hele, gin dneska dělá každej moula. Pojďme zkusit negin. Co je to negin? Prostě něco jako gin, akorát tam nedáš jalovec. WTF?

Marketingová vsuvka: Gin je průtahový destilát na bázi jalovce. Gin je kategorie. Všichni ji znají, všichni vědí, o co jde. Všichni si dovedou představit, jak to asi může chutnat. Tohle zdání ale mate. Mezi giny jsou obrovské rozdíly a množství jalovce, které legislativa nijak neupravuje, tak v ginech obrovsky kolísá. V našem BLUE je ho třeba tak málo, že ho tam prakticky nezaznamenáte. Jádro tohohle ginu tvoří rozmarýn, šalvěj, květ bezu, řebříček atd. Jenže když tam ten jalovec nedáte vůbec, nebudete tomu moct říkat gin. Co to bude pak? Botanický destilát. Cože? Co to je? Koupíte si něco, co se jmenuje botanický destilát? No jo, vy možná jo, ale většina lidí to přejde a vrátí se k ginu. Proto se gin prodává. Proto ho chtěj všichni dělat.

A tak vznikl NØGIN. Destilát z čokolády, pomerančů a pepře. Něco jako gin, ale není tam jalovec. Potřebujete ho tam? Vůbec ne. Že jde čokoláda a pomeranč dohromady, to ví každý malý děcko. Přidejte k tomu ten famózní pepř a máte neuvěřitelnej drink. Samotný? Boží. S tonikem? Geniální.

Další level úžasnosti je, že všechny tři ingredience vznikaj naprosto udržitelně a s dobroserskou náturou v pozadí. Slupky z kakaa jsou odpad. Slupky z pomerančů jsou odpad. Pepř pomáhá budovat místní komunity a zbavovat je závislosti na dravosti čínskýho draka.

Ano, marketingově si trochu máknem. Budeme muset lidem trpělivě vysvětlovat, co je to NØGIN, proč jsme se pustili do tvorby úplně nový kategorie destilátů. Ale neudělat tenhle extra krok by nám přišlo jako promarněná šance.