Když jde o peníze

9. 1. 2018

Hrdě jsem vždycky tvrdil, že zabývat se penězma je pod mou úroveň. Že gentleman o penězích nejen nemluví, ale taky se o ně nestará. Byznys, přátelé? Byznys vás naučí metodám negentlemanským, ba puntíčkářsky hamounským, hrabivě skrblíkovským. A to ještě žádnej byznys neděláme, že jo.

Dneska jde o peníze až v první řadě. Proč? Protože aby vaše firma šlapala, potřebujete kromě nosnýho nápadu tři věci: Dostatek kapitálu (peníze), kvalitní řízení a čas. Řídit to nemusíte vy, pokud na to nemáte buňky. Můžete si na to někoho najmout. Nejlíp někoho dobrýho. A toho musíte zaplatit. Takže potřebujete peníze, peníze a čas. A protože čas jsou peníze, potřebujete vlastně jenom ty peníze. V takovou chvíli přestávaj bejt pod vaší úroveň, protože s nima stojí a padá to, co chcete dělat. Musíte se jim naučit rozumět, musíte je zapřáhnout, aby vám sloužily a ne abyste se jima nechali smýkat a protahovat trním, protože z těch škrábanců na těle pak můžete taky klidně vykrvácet.

Podařilo se nám adaptovat pálící místnost, vybudovat podzemní nádrže na vodu i výpalky. Máme moštárnu a destilační kolonu. Byli u nás celníci, všechno zaplombovali, sepsali protokoly. Máme povolení MZe k pěstitelskému pálení. Založili jsme sro, registrovali se ke spotřební dani, stali se dobrovolnými plátci DPH. Chybí nám kolaudace, která se váže na několik drobností, což by se snad mohlo podařit dotáhnout v první polovině roku. Pak bychom teoreticky mohli začít pálit pro pěstitele. To ale pořád není naše vlastní kořalka. Pořád to není ten cíl.

Dosažení cíle se váže na lihovarskou koncesi, která se váže na daňový sklad. Daňový sklad ale v budově mít nemůžeme, protože v její části jsou obytný jednotky. Podle požárních předpisů tam tak můžeme mít maximálně 250l lihovin, což je hořlavina. Tak jsme se začali scházet s architektkou a pomalu dávat dohromady úplně novou budovu na zelený louce, kde bude jak sklad pod kamerama, tak dva velký kotle, lahvovací linka, moštárna, pasterace a dokonce i kancl s kanapátkem a sprchou, kdyby se to večerní ochutnávání náhodou protáhlo. Vidím to tak na dalších dvacet mega. Kdy to bude? Za pět let? Za deset?

Náhoda tomu chtěla, že jsem si jel v říjnu pro vzorky destilátů na Food Film Festival. Vyzvedával jsem je v Hořovicích, v takový hale, kam přijížděj tiráky, kde furt ševelej ještěrky a všichni nosej reflexní vesty. Všude vysoký regály, v nich kartony a flašky. U stolu osm ženskejch, nad nima osm kamer, všechny kolkujou lahve s Jimem Beamem. Co to tady vlastně je, ptám se provozáka. To je, milej pane, daňovej sklad. Počkejte, to jako že si ho nemusíme stavět sami, ale můžeme si tu vyrobenou kořalku dát k vám? A vy nám ji tu daňově uskladníte? A pak nám ji i okolkujete? Jo. Každá ta služba něco stojí, ale jde to. Takže peníze.

Když už jsme u toho, existuje něco jako systém EMCS. Podle něj můžete líh podmínečně osvobodit od daně po dobu převozu, k čemuž tenhle elektronickej systém slouží. A pokud takzvaně neznačíte líh (nelepíte na něj kolky), tak neskládáte ani kauci FÚ, ani nemusíte mít ty otravný kamery. Musíte samozřejmě mít daňovej sklad (takzvaně výrobní), kde vyrobíte 250l destilátu a přes EMCS ho odvezete někam, kde dozraje a kde půjde nalahvovat. Aha, dočasný řešení.

Vzniká klasickej problém. Protože vám momentálně chyběj peníze, zaplatíte jich daleko víc za pronájmy, služby a polovičatý řešení, přičemž za to finální řešení je jednou stejně budete muset vysolit. V tu chvíli se sejdete s pár lidma a poprosíte je o radu. Crowdfunding, řekne jeden. Investor, řekne druhej. Outsourcing, řekne třetí. A vy tam stojíte jak puci, protože penězům nerozumíte a do teď jste je vlastně neřešili.

Musíte začít dělat to, co vám ty peníze vydělá, abyste měli na to, co vám je ve finále ušetří. Jasně, nabízej se nám investoři. Dokonce ve chvíli, kdy jsme ještě nevyrobili nic a oni se můžou vlastně rozhodovat jenom podle toho, co o sobě napíšem. Jenže investor je pro vás něco, co si z vašeho koláče ukrojí ještě dřív, než ho dopečete. Chcete to? Nechcete. Musíte začít sami. Co nejdřív. Abyste se toho koláče mohli sami nažrat a už nikdy nikoho o nic neprosili. To chcete.