Jak ustát vlastní růst?

21. 10. 2020

Dobrý den, pojďte dál. Dáte si Kordulu na uvítanou? Tady si odložte.

Je další pondělí, úterý, nebo vlastně jakýkoliv den v týdnu. Do dveří vchází pět nebo sedm lidí z nějaké restaurace, baru, distribuční společnosti. Zvoní nám oběma najednou telefon, ale teď to nejde. Utíráme si ruce do zástěr, na dvě hodinky musíme přerušit práci na extrakci aromatických bylin v sous-vide. Kotel je ztlumený na dvojku, destilace poběží sama. Transport sudu ze skladu do skladu v rámci EMCS uděláme holt až odpoledne. Hned po změření lihovitosti cirkulární maliny, což je třeba udělat ještě předtím, než do ní namočíme bio maliny z Německa. Pro ty musím do Zichovce, ale to je na dlouho, protože v Kutrovicích opravujou most a cesta tam a zpátky trvá tak tři hodiny.

Destilace je poměrně jednoduchý fyzikální proces. Alkohol se z takzvané azeotropní směsi odpařuje dřív než voda, stává se z něj pára. Tomuhle se říká přestupník a na jeho konci je chladič. Tam páry zase kondenzují a vytékají přes celní měřidlo.

credit: George Němec

Přemýšlím, jestli by mě bavilo provádět po zámku turisty v pantoflích. Výklad se v rámci standardních podmínek moc nemění, byť se první tři měsíce usazoval. Rychle zjistíte, co funguje a co ne. Když se někdo zasměje, příště to zopakujete. Když vidíte úžas v očích u nějakýho čísla, přidáte tam příští výpravě ještě jednu nulu. Zas někdo volá. Práce průvodce po palírně je tak něco mezi konferenciérem, řečníkem na pohřbech a vyvolávačem poslední jízdy na labutích. Na každou výpravu připadá minimálně jedno děvče, kterýmu vlhnou oči při slovech uržitelnost, příroda, krajina, zadržet vodu a kompost. Aspoň něco.

Ne, tenhle gin už je vyprodaný. Ale nebojte, budou další giny a budou taky super. Smyslem života přece není pít pořád stejný víno nebo spát pořád s jednou holkou.

Naproti mně tentokrát stojej pokérovaný děcka s všelijakejma kulichama na hlavách, s kroužkama v nosech a v uších; narozdíl od předchozí návštěvy to neberou jako vtip, protože to žijou. Jsem prostě starej. V rychlosti kouknu na hodiny - další výprava tu bude za 40 minut a ještě musíme probrat whisky, vermuty a bitters. To nemůžeme stihnout. Zvlášť když jejich vedoucí avizovala, že chtěj, abychom pro ně udělali jejich vlastní gin. Jeden z pěti ginů, který jdou letos mimo program - celá várka se naráz prodá restauraci nebo baru pod jejich etiketou. Nejvíc z nich se těším gin s Botanickou zahradou. To je přece pecka, mít možnost vybírat z botanicals od Botanický. Škoda, že už existuje gin Botanist. A že ho dělá Bruichladdich, moje oblíbená whiskerie. Helemese, oslí můstek.

Tady zraje naše whisky. Snažíme se využít potenciálu craftové pivovarské scény, takže každý sud má svůj vlastní příběh a unikátní recepturu. Moc o tom nemluvíme, protože whisky musí ze zákona zrát minimálně tři roky, takže první sud se bude lahvovat nejdřív za dva a půl. Všechno bude single cask, většina single malt.

Na některý lidi je to hodně pojmů. Hlavně po pár drincích. Leckdo ochutnává bezhlavě, přistavená odlivka zůstává suchá. Snažíme se to jet lidově, čemuž napomáhá Petr krátkou vsuvkou o řetězení proteinů. Típnul jsem sedm telefonátů a pomalu se budeme loučit. Máme tak dvě minuty na nákupy, domluvu o ginu musíme nechat na mail. Už někdo zvoní. Takže přijeli dřív.

Dobrý den, pojďte dál. Dáte si na uvítanou Kordulu? Tady si odložte, ještě tu máme předchozí partu, ale už končíme. Za minutku jsem u vás.

Druhou partu přebírá Petr. Destilace ještě běží. Telefon zase zvoní. Po týhle partě máme ještě jednu novinářku, večer pak poslední bar. Pokud někomu budu volat zpátky, tak po osmý večer. Nebo mail. V tom frmolu si vzpomenu, jak jsme v lednu připravovali první gin a rozjímali jsme nad tím, za jak dlouho se vyprodá. Bude to někoho zajímat? Co nějaký restaurace? Dostaneme je sem? Bary? Ty vole, vždyť my nikdy nebyli v baru! Umíme udělat vermut nebo gin, ale pak tu někdo řekne negroni a my na sebe zmateně koukáme, jestli to náhodou není kódový označení pro obyvatele východní Afriky. Báli jsme se, jak dlouho to budeme prodávat a ono je to vyprodaný. Najednou nám tu stojej fronty lidí z barů a restaurací, ze skladu to lítá rychlejc, než jako stíháme vyrábět. K výrobě se vlastně dostáváme až ve chvíli, když všichni odejdou. Je to ta lepší varianta. Vlastně ta nejlepší. Jen s sebou nese razantní růst, což teď musíme ustát a nepodělat se z toho.