Máme, co jsme chtěli

Nejlepší způsob, jak se napojit na přírodní koloběh, je mít pro každý roční období specifickou práci. V hlubokým předjaří je to řez vinohradu a sadu, výsev semínek do truhlíků za oknem: rajčata, papriky, později okurky. Jaro, to jsou včely. Dřív možná všechno kvetlo v květnu, dneska je to duben. Ale začíná to už v březnu a trvá to nanejvýš do června. V květnu jde všechno ven do hlíny. V červnu vytočíš med, nakrmíš oddělky a začneš makat na poli. Okopávat, zalejvat, rozsazovat. Stříkat vinohrad. V létě jede zelenina a začíná první ovoce. Třešně a višně, pak broskve a meruňky, švestky, letňáky a jsme na konci prázdnin. Tam se to teprve rozjede. Hrušky a jablka dozrávaj podle odrůd od září do listopadu. Sklízet, drtit, lisovat. Pytlovat, vozit, vykládat, pytle skládat. Pak se přiblíží zima. Tu jsem proseděl u počítače a vydělával na to, abych mohl od jara do podzimu běhat po mezích. Letos to poprvé bude jinak. Zimu prosedím u kotle a budu destilovat.

– Pálenice Tursko, dobrý den.
– Kadlec.
– Dobrý den.
– No já se chci zeptat.
– Ano?
– No jestli berete ty jabka.
– Ano.
– A uděláte mi z nich slivovici?
– Nezlobte se, ale to asi nezvládneme.
– Jo aha, tak to bude asi omyl. Nashle.

Na konci léta je ještě teplo; moštovat znamená, že všude budou mraky vos a včel. Na výliscích si pochutnávaj motýli. Než zvedneš přepravku s kejdou, musíš dát bacha, kam dáváš ruce. Na druhou stranu se to celý odehrává v plavkách nebo v kraťasech, vapkování je vlastně příjemný osvěžení a když si jdeš dovnitř do baráku udělat kafe, překvapí tě chládek. Všechno je třeba zpracovat hned, protože se to hrozně rychle kazí. Na konci listopadu už je to peklo.

– Pálenice Tursko, dobrý den.
– No tady Palečková. Prosimvás, já mám nějaký jablka a je mi to líto vyhodit. Můžu je k vám přivézt?
– To víte, že ano, paní Palečková. Kolik jich máte?
– Skoro sedm kilo.
– Aha. No, to moc není.
– No ale vy byste mi je zmoštovali?
– Paní Palečková, sedm kilo se v tom stroji asi ztratí, nezlobte se.
– Jak ztratí?
– No, my máme takovej velkej lis, on dělá několik tun za den. Já vám nějakej mošt klidně dám, ale asi se nepovede, aby to bylo z těch vašich jablek.
– Prosimvás, kdybych chtěla mošt z cizích jablek, tak si ho koupim v krámu. Vy jste teda pěkně protivnej.

Poprvé v životě rád vstávám. Těším se do práce. Na tahání pytlů, na rachot drtičky, na vůni výlisků i na tu ledovou vodu. Máme, co jsme chtěli. Koupili jsme si gumový zástěry. Venku je šest stupňů a všude je mokro. Vapkování stroje na konci dne je ti vlastně už úplně jedno, protože máš holinky s kožíškem, teplý ponožky, zástěru až pod kolena a přes sebe ještě pláštěnku. Jen když zajdeš do baráku, aby sis udělal kafe, překvapí tě, jak je uvnitř příjemně teplo. Večer co večer koukám u stolu na svý ruce, prsty mám jak párečky. Nafouklý a buclatý, jak když se vrátíš po celým dni z lyžování a ještě předtím sis střihul maraton. Člověk by řekl, že když bude makat jenom fyzicky, bude mít čistou hlavu na myšlení. Není tomu tak. Jsem naprosto zničenej, v devět usínám a mezi večeří a postelí nedokážu myslet na nic kromě kamen a nicnedělání.

– Pálenice Tursko, dobrý den.
– No tady Horáček, Libčice.
– Dobrý den.
– Já vám vezu nějaký jabka, jo?
– Dobře. A kolik jich zhruba bude?
– Ále… tak nějak normálně. Asi dvě tuny.
– Dvě tuny? A v čem je máte?
– Jak v čem? Normálně. Na korbě.

Mám čuch na jabka. Vím přesně, který budou chucpit lis – to jsou ty moučný nebo rozměklý. Nejlepší jsou malý tvrdý. A pak velký tvrdý. To je jasný. Jezdíme pro ně k Ondrovi do Svijan. Když chci zmoštovat nějaký boskoopy, musím je ředit tak 10:1 s malejma zelenejma. Vlastně by se nemělo říkat moučnatý, ale škrobovitý. Přijede třeba týpek, co doveze osm metráků škrobáků, že lis musím furt mejt a výlisnost je asi 30%. Hádá se se mnou, že z toho rozhodně musí mít aspoň plnou palbu, což je 60 litrů 50% alkoholu, roční maximum na společnou domácnost. Míchám to starking, golden, idared, koženáč, matčino, topaz, strýmka, boikovo, matčino, ontário, panenský. Do toho hážu boskoopy v ostinátním rytmu.

– Vidíš, Jiříčku, tenhle pán tam vždycky zvedne ten pytel jablek. Drtička ho rozdrtí, lis vylisuje a vyteče z nich ta dobrá sladká šťáva.
– To já bysem taky chtěl dělat.
– No, když se budeš špatně učit, tak to taky dělat budeš.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *